Módní průmysl je špinavý, ale (stejně jako mnoho dalších odvětví) je pouhým odrazem růstu naší populace. Nemůžeme ho zrušit, ale jako spotřebitelé se můžeme snažit snížit jeho negativní stopu, jelikož značky se přizpůsobují našemu nákupnímu chování a požadavkům. Nesmíme ale zapomínat, že udržitelnost nejde definovat jako nějaký jasně daný současný stav. Je to pořád jedna dlouhá cesta. Co tedy může pro svou cestu k udržitelnosti udělat každý z nás?
Nakupujme méně
Nejdůležitější bod celé problematiky. Zamyslete se nad tím, kolik kousků je zcela zbytečně ve vašem šatníku. Cena, kterou jste zbytečně vynaložili není jediný problém těchto nákupů, ba naopak, ten nejmenší.
Zajímejme se o cenu
Neptejme se, proč je něco tak drahé. Ptejme se, proč může být některé oblečení extrémně levné. Za výrobou jednoho kusu stojí totiž spousta lidí, hodin práce a taky velké množství (ideálně kvalitního) materiálu.
Pojďme se ve zkratce podívat na cestu tohoto kousku: nápad, návrh, výběr hlavních materiálů, testování materiálů, střihová dokumentace, vzorování, konfekční stupňování, návrh/výběr/testování doplňkových částí, testování hotových výrobků, návrh a opatření obalových materiálů, focení a další práce spojená s uvedením na trh. To vše protkané množstvím dopravy a další lidské práce, a to jsme upustili od celého procesu pěstování a získávání základních surovin i tvorby doplňků.
Než se taková novinka dostane do obchodů, kde si ji můžete vybrat právě vy, trvá to několik měsíců nebo i let. A proto by teď měla přijít TA otázka – jak to, že tričko, za kterým stojí tolik práce, stojí třeba jen 200 Kč?
Dbejme na certifikáty
Textilních certifikátů existuje celá řada, my zmíníme prozatím dva nejrozšířenější, a to Oeko-Tex a GOTS.
Certifikát Oeko-Tex Standard 100 vám zaručuje, že materiál produktu je nezávadný pro děti do jednoho roku a neobsahuje tedy žádné škodlivé chemikálie. Certifikát GOTS (Global Organic Textile Standard) říká, že produkt nebo materiál je vyroben podle přísných pravidel co se bio kvality týče – a to od fáze pěstování, až po finální úpravu či skladování.
Velká část výrobců má certifikáty na surový materiál, ale následně značku certifikátu používají pro celé produkty, což není totéž. Pokud se tedy o certifikáty opravdu zajímáte, nebo chcete začít, pátrejte po certifikátech u každé části, což například u našich produktů najdete. :)
Hledejme kvalitní materiály
Jaké materiály by měly hrát hlavní roli ve vašem šatníku? Je to bavlna, bambus, konopí nebo například len. Z těch „polopřírodních“ a méně zatěžujících materiálů je to rozhodně modal či tencel.
Některé produkty (jako třeba prádlo) potřebují pružit, a proto určitě není na místě odsuzovat elastan, avšak je dobré jeho podíl ve svém šatníku minimalizovat. U certifikátu GOTS objevíte maximální přípustný podíl elastanu 5 %.
Zajímat byste se neměli jen o materiál samotného produktu, ale taky o materiál doplňků jako jsou gumy, cvočky, knoflíky, cedulky nebo výplně. To všechno totiž ovlivňuje fakt, jestli je produkt vhodný na recyklaci nebo ne.
Recyklujme
Jsme vděční za oranžové kontejery, které velkou mírou přispěly k recyklaci nebo upcyklaci textilu! Používáte je? Jestli ne, podívejte se po oranžovém kontejneru ve vašem okolí a už budete vědět, kam s vyřazenými kousky zajít. Alespoň o dalším využití rozhodne někdo kompetentnější než jsme my, laická veřejnost.
Další možností je vrátit staré kousky přímo u výrobce. Hodně značek už má program založený přímo na recyklaci nebo upcyklaci obnošených produktů. Pro nás je to další krok k udržitelné módě, a proto už na této možnosti taky pracujeme!
Zjišťujme si původ zboží
Věděli jste, že jedny džíny oběhnou během své výroby několikrát celou planetu? V jedné zemi jsou totiž nejlevnější knoflíky, v další se můžou použít barvy, které už jsou jinde zakázané… a tak dále.
Ano, musíme počítat s tím, že materiál našeho oblečení pravděpodobně nebude vypěstován v našich zeměpisných šířkách, jelikož na to tady zkrátka nejsou podmínky. Proto je zcela normální původ ze zemí třetího světa se zaměřením na zemědělství. Co ale hraje důležitou roli? Mezičlánky, jako je maximální míra maximální míra využití lokálních dodavatelů, nebo například distribuce v menších vzdálenostech. Následné úpravy v rozvinutých zemích mají z větší míry šanci na dodržení ekologických i etických regulí.
Hodně značek začíná odkrývat více těchto distribučních článků, a za to jsme moc rádi. Brzy se tak třeba přestanou označením „lokální“ ohánět značky, které sice vytváří design produktu v Česku, ale samotná výroba už probíhá v Číně.
Co si z toho všeho odnést? Přemýšlejme zkrátka o udržitelnosti více komplexně. I když někde vidíme certifikát, ptejme se, jak ho značka dosáhla a jestli náhodou nejsme svědky green washingu.
O tom už ale zase někdy příště.
